● Prevence bezprostředního násilí ze strany pacienta nebo v reakci na bezprostřední, nekontrolovatelné násilí, s podkladovými duševními poruchami, s vážným rizikem pro bezpečnost pacienta nebo ostatních.
● Pouze tehdy, když se méně omezující alternativní opatření ukázala jako neúčinná nebo nevhodná a když poruchy chování vedou k podstatnému a bezprostřednímu nebezpečí pro pacienta nebo jiné osoby.
● Omezování pohybu je indikováno výjimečně jako poslední možnost, na omezenou dobu a v nezbytně nutném rozsahu, po vyšetření pacienta a pouze v kontextu izolace.
● Toto opatření je klinicky zcela opodstatněné.