Mezinárodní průzkum odhalil, že pacienti podstupující léčbu v psychiatrických léčebnách v Japonsku jsou fyzicky spoutáni mnohem častěji než v jiných zemích. Jeden z hlavních autorů průzkumu tuto situaci označil za „abnormální“.
Poměr pacientů připoutaných k lůžkům speciálními pásy byl v Japonsku 580krát vyšší než v Austrálii a 270krát vyšší než ve Spojených státech, ukazuje společný výzkum Tošia Hasegawy, profesora psychiatrie na japonské univerzitě Kjorin, a jeho kolegů.
„Zjištění znovu potvrdila, že ústavy duševního zdraví v Japonsku se uchylují k druhu péče, který je silně závislý na fyzickém omezení,“ řekl Hasegawa. „V první řadě je třeba si uvědomit, že pacienti jsou ve srovnání s jinými státy abnormálně často omezováni. To jistě vyžaduje důkladné přezkoumání způsobu, jakým je s pacienty zacházeno v japonských psychiatrických centrech.“
Výsledky byly publikovány v mezinárodním psychiatrickém časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences.
Vědci v Japonsku, Spojených státech, Austrálii a na Novém Zélandu zkoumali dostupná data z roku 2017 v každé zemi a porovnali počet pacientů, kteří byli denně fyzicky omezováni v psychiatrických léčebnách v těchto čtyřech zemích.
Informace o emocionálním zdraví a pohodě, které jsou v Japonsku každoročně zveřejňovány, odhalily, že denně je omezováno 98,8 pacientů na milion obyvatel.
Zařízení pro pacienty s demencí byla z odhadu vyloučena, protože japonská praxe hospitalizace takových případů se liší od jiných zemí.
V Austrálii bylo podle zjištění 0,17 pacienta na milion obyvatel upoutáno na lůžko. Ve Spojených státech to bylo 0,37.
Ačkoli průzkum přesně neporovnával stejné věkové skupiny, Japonsko bylo v počtu pacientů s omezeným pohybem daleko před Novým Zélandem.
Zatímco na Novém Zélandu bylo na milion lidí ve věku 15 až 64 let použito 0,03 znehybněného pacienta, u Japonců ve věku 20 až 64 let to bylo 62,3, což je více než 2 000krát více.
Jak často byli pacienti omezováni, se lišila v různých oblastech každé země, která se průzkumu zúčastnila.
V Japonsku se poměr omezení pohyboval od 16 do 244 pacientů v závislosti na prefektuře.
ŽÁDNÁ ALTERNATIVA?
Japonská praxe dlouhodobého omezování pohybu pacientů již dlouho přitahuje pozornost.
„Pacienti jsou často fyzicky omezováni, ačkoli počet psychiatrů na populaci není ve srovnání s jinými zeměmi tak malý,“ řekl Hasegawa. „Je to pravděpodobně proto, že psychiatrická centra mají více lůžek než jiné země, což vede k většímu počtu hospitalizovaných pacientů.“
Podle japonského zákona o duševním zdraví a sociálních službách a dalších předpisů se pověření lékaři v oblasti duševního zdraví mohou uchýlit k omezování pacientů, pokud si uvědomí možnost, že se pacient pokusí o sebevraždu nebo se zraní, vykazuje známky hyperaktivity a neklidu nebo hrozí ohrožení života pacienta, pokud se nic nepodnikne.
Použití metody je omezeno na případy, kdy nejsou k dispozici žádné jiné prostředky.
Praxe omezování pacientů byla kritizována za to, že je zbavuje svobody pohybu a poškozuje jejich důstojnost, což vedlo mnoho lékařských ústavů k hledání jiných způsobů.
Přesto mezi poskytovateli zdravotní péče v Japonsku existuje hluboce zakořeněná tendence považovat tuto metodu za „nezbytnou pro zajištění bezpečnosti“, přičemž jako důvod uvádějí nedostatek personálu v lékařských centrech a další.
Podle průzkumu ministerstva zdravotnictví provedeného na konci června téhož roku bylo v roce 2019 v psychiatrických centrech v Japonsku více než 10 000 pacientů upoutáno, aby se nemohli pohybovat.